Škola nás naučila jednu důležitou věc, a tou je dát si prázdniny. V létě se dá zapomenout na práci, ale třeba i na environmentální úzkost. Podle Rozárie je létání relativně malým zdrojem emisí skleníkových plynů, ale létá jen ta nejprivilegovanější vrstva společnosti, takže na osobní úrovni je to naopak velká porce uhlíkové stopy. Proto Spory zpomalují na mód české léto a slow turismus.

Při příjezdu na Horňácko člověka upoutají úzké dlouhé záhumenky v blízkosti obcí, na kterých se pěstuje modré ovoce, pšenice, zelenina, nebo pase dobytek. Fragment dřívější pestré krajiny včetně vlastnických vztahů tu zůstal zachován, podobně jako tisíce písní tradiční lidové kultury. Druhově extrémně pestré louky se pak táhnou z okolí obcí až na vrcholky Bílých Karpat.

Svět naturálních vín má své obhájce i hatery. Pojďme ale chvíli neřešit, co je ve skleničce a zaměřme se na to, jak vypadá réva v krajině a jestli ve vinohradu přežije i něco jiného než hrozen. Vinařství Plenér má vinice rozprostřené v okolí Pálavy. S vinařkou Dominikou Černohorskou se toulal Ondřej Šebestík po vinohradu u obce Úvaly mezi Valticemi a Mikulovem. Jak vypadá její verze přírodě blízkého vinohradnictví?

Vínečko a idyla jak na Jadranu, tak se na první pohled jeví Pálava. Na 83 km2 CHKO Pálava najdeme teplomilné stepy na strmých vápencových svazích, fragmenty lužního lesa, slanisko nebo šípákové doubravy. Do takto bohaté struktury biotopů s řadou vzácných druhů vstupuje vinařství a turismus. Jak vidí tuhle fascinující krajinu ochránce přírody?

Woodcraft je hnutí, učení i životní styl. Je to celoživotní průprava, která vede člověka k všeobecnému rozvoji, zdatnosti, ohledu ke komunitě a citlivosti k přírodě. Zakladatelem woodcraftu je skotský hlasatel moderního návratu k přírodě působící většinu života v Kanadě a USA Ernest Thompson Seton. Napsal několik zásadních knih, jako Dva divoši, Kniha lesní moudrosti nebo Svitek březové kůry, který je jakousi základní woodcrafterskou příručkou.

Petřín je překvapivým ostrovem biodiverzity přímo v srdci Prahy. Ve starém sadu žijí špačci, v pozůstatku pralesního porostu zase plch velký nebo náš největší brouk roháč obecný. S Rozárií a Prokopem jsme rozbalili deku, mikrofony, nahrávací zařízení a v zástinu velikého jasanu rozebrali environmentální aspekty života ve městě.

Jan Albert Šturma zná pražskou přírodu jako málokdo. Před pár lety se mu podařilo projít městskou krajinu po vnitřních periferiích, aniž by byl spatřen. Umí přespat v křoví a ve vrstevnaté krajině čte jako v knize. Praha je jeho očima mozaikou biotopů, okraj odstavného parkoviště ekoton. Tam všude žijí organismy, pro které je volná městská nika příležitost zkusit štěstí a někdy i limity své přizpůsobivosti.

Město je nejlepší vynález na světě. To je věta, kterou řekl harvardský ekonom Edward Glaeser. Lidé ve městě se dožívají vyššího věku, dosahují vyššího vzdělání i příjmů a jsou zdravější díky dostupnosti zdravotní péče. To neznamená automaticky, že jsou šťastnější, ale mají k tomu lepší předpoklady. Vyšší sociální intenzita města znamená větší schopnost inovovat. Současné město potřebuje vodu, zeleň a pestrou paletu funkcí v dochozí vzdálenosti.

Spolek AutoMat uspořádal letos 1. června na Den dětí další Světovou cyklojízdu. Nesla se v duchu bezpečnosti pohybu po Praze i pro ty nejkřehčí z nás. Zhruba 700 cyklistek a cyklistů včetně dětí projelo kromě jiných míst i zónou ticha na křižovatce u Edenu, kde loni na podzim zemřela čerstvá absolventka DAMU Aňa Dobiášová pod koly nákladního automobilu. O bezpečnosti městské dopravy byla následná debata v Kampusu Hybernská.

I průmyslová země jako je Česká republika může fungovat výhradně z obnovitelných zdrojů energie. Je k tomu potřeba lepší management sítí, dostatečná akumulační kapacita, ale i chytré řízení spotřeby. Naopak význam jaderné energetiky by měl postupně slábnout. Je to sice nízkoemisní zdroj, ale s vysokými environmentálními náklady a značnou společenskou a bezpečnostní zátěží. Takhle jednoznačně vidí vývoj v energetice Milan Smrž.

Resilience a resistence, dva zdánlivě blízké termíny, které dokáží říct něco podstatného o našem světě. Zatímco odolnosti hrozí vyprázdnění neobezřetným nadužíváním, resistence si střeží svoji hráz odporu. V živém Podhoubí na AFO 60 se setkal politický a environmentální antropolog z FHS UK v Praze Bob Kuřík a Alice Koubová, vedoucí výzkumná pracovnice na Filosofickém ústavu AV ČR, která v institutu SYRI vede projekt Systémy resilience.

V roce 2024 lidstvo globálně vyrobilo 40 % elektrické energie z nízkoemisních zdrojů. Údaj energetického think tanku Ember dokládá i energetickou tranzici Evropské unie. EU v roce 2024 vyrobila 71 % elektřiny ze zdrojů, které neemitují výraznější množství skleníkových plynů. Energetická transformace je nezvratný trend, Česko pořád stojí v tomto směru opodál. Proč si rádi vyprávíme o problémech obnovitelných zdrojů a jak funguje termojaderná fúze?

Živé Podhoubí o technologiích a americké politice se natáčelo ve výstavě Poetics of Encryption. Současné technologie nejsou jako nástroje, které mají člověku usnadnit život. Stávají se čím dál víc svébytným ekosystémem, který se bez člověka obejde. Ideové směry jako akceleracionismus, technooptimismus nebo neorekcionářství s rapidním technologickým vývojem počítají, mnohdy ale na úkor demokracie. Člověk má být překonán, případně kolonizovat další planety.

Současnost ovládají dva výrazné trendy: prudký rozvoj AI nástrojů a dekarbonizace. Zatímco generativní AI dokáže pomocí velkých jazykových modelů ohromit schopností komunikovat nebo generovat obrázky a videa, spotřeba elektrické energie na tyto procesy roste. Umělá inteligence ale nabízí mnoho užitečnějších využití, která pomáhají s energetickou efektivitou nebo zalesňováním. Rozvoj AI nezastavíme, snižovat její uhlíkovou stopu musíme u zdroje energie.

Ekologická talk show Spory s Rozárií Haškovcovou, Prokopem Pithartem a Ondřejem Šebestíkem obrací pozornost ke krajině. Krajina je prolnutím přírodních sil a lidského hospodaření. Je domovem pro společenství lidí i přírodních druhů. Jenomže skučí pod náporem multiplikovaných krizí. Adaptace na změnu klimatu nejsou jen opatření proti tomu, aby se krajina ekosystémově nezhroutila. Je to i příležitost, jak zlepšit půdu, zadržet vodu a zvýšit biodiverzitu.

Nemá rád vítr, sršně ani lidi. Zaměřuje se na utrpení všedních dní a na vlastní nešťastné vztahy. Aleš Stuchlý přišel proslunit aprílové Podhoubí ostrou kadencí slov i existenciální trýzní. Měl by být pytlík důležitější než obsah? Co sleduje Bůh tím, že vymyslel klíště? Proč je potřeba pít z dvojitého jednorázového plastového kelímku alespoň se dvěma brčky?

Česká krajina 21. století už nemůže být jen o produkci surovin a plodin. Půda je v současnosti zhruba na polovině kapacity obsahu organické hmoty. Další úbytek organiky by znamenal zamířit někam k polopouštím. Při zádrži vody je třeba postupovat od každého centimetru krychlového půdy. Teprve zdravá struktura půdy s houbami a mikroorganismy zadržuje vodu. Při naplnění kapacity půdy nastupují další krajinná opatření jako nádrže nebo poldery.

Adaptace krajiny na změnu klimatu znamená zejména práci s vodou a její rovnoměrnou distribuci v ploše. Jižní Morava je tradičně značně suchým místem s nízkým množstvím srážek. Lužní lesy na soutoku Moravy a Dyje jsou proto něco jako oáza v poušti. Projektový manažer Povodí Moravy David Veselý věnoval část kariéry navrácení úseku Dyje do původního koryta s velkými meandry. Co je to ekologická správa vodních toků? A co se učíme od povodní?

Zem je ještě promrzlá. Tam, kde bychom se v létě bořili po kolena, procházíme suchou nohou a jen to trochu křupe. Míříme na prameniště schované v lese o rozloze asi 20 m2, pozná se podle namrzlých kaluží. To, co vypadá jako lesní cesta, byl asi metr a půl hluboký odtokový kanál. Voda tudy frčela z prameniště pryč do nížin. Kanál je zasypán zeminou a přehrazen dřevěnými hrázkami. Voda se vrátila do klikatého potůčku.

Kdo je lesa pán, hajný, nebo příroda? Kolik stromů je třeba zasadit, když na cestě vlakem pijeme z jednorázového plastového obalu? Dá se skrze pestrost přírody dojít k pestrému myšlení? Poslechněte si nový formát Spory magazínu Podhoubí, ve kterém se setkáme s pravidelnými komentátory environmentálního dění Rozárii Haškovcovou a Prokopem Pithartem.