RÁMA pokračoval: Naše ubohé tělo, složené z tepen, žil a nervů, je dalším zdrojem bolesti. Je netečné, a přesto se zdá být inteligentní. Člověk neví, zda je schopno vnímat či ne. Vytváří jen mylné představy. Sebemenším uspokojením je potěšeno a sebenepatrnější nesnáze ho trápí. Vskutku, jak žalostné je toto tělo.

Tělo je jako strom, jenž má větve jako ruce, kmen jako trup, otvory místo očí, plody místo hlavy a listí jako bezpočet nemocí. Pro živé bytosti je tělo místem posledního odpočinku. Kdo může říci, že je to jeho vlastní tělo? Dělat si naděje nebo si i zoufat ohledně těla je zcela zbytečné. Tělo není nic jiného než člun, daný člověku k překonání oceánu zrození a smrti, a člověk by jej neměl považovat za sebe sama. Tělo je jako strom v lese zvaném samsára neboli koloběh životů. Hraje si v něm neposedná opice mysli, je příbytkem kobylek starostí, je soustavně užírán hmyzem nekonečného utrpení, ukrývá jedovatého hada žádostivosti a přebývá v něm divoká vrána hněvu. Vyrůstají na něm květy smíchu, jeho plody jsou dobré i špatné, je oživován dechem životní síly, poskytuje ochranu ptákům smyslů, je útočištěm tuláků touhy a rozkoše, dává stín potěšení a sídlí v něm strašný sup egoismu. Tento strom je planý a vykotlaný a zcela jistě nebyl stvořen k tomu, aby přinášel štěstí. Ať bude žít dlouho nebo v krátkém čase padne, zůstává stejně nicotný. Skládá se z masa a krve a podléhá stáří a smrti. Nijak mě neokouzlil. Je plný nečistot a trpí nevědomostí. Jak by mohl naplnit mé naděje?

Tělo je domovem nemocí a polem pro psychické problémy, proměnlivé emoce i mentální stavy. Nijak mě neokouzlilo. Jaký smysl má bohatství, jaký smysl má království, jaký smysl má tělo? Časem čili smrtí je všechno nemilosrdně zničeno. Ve smrti se nevděčné tělo vzdá duše, jež v něm sídlí a chrání ho. Cožpak mohu do těla vkládat nějakou naději? Nestydatě se oddává stále stejným činnostem a zdá se, že jeho jediným jistým cílem je nechat se na konci spálit. Tělo nemyslí na stáří a smrt, jež jsou stejné pro boháče i chudáka, a snaží se získat bohatství a moc. Hanba, hanba těm, kteří jsou připoutáni k tělu a omámeni vínem nevědomosti! Hanba těm, kteří jsou připoutáni ke světu!

Text v PDF