VIŠVÁMITRA pravil: Je-li tomu tak, požádejte Rámu, aby sem přišel. Jeho stav není důsledkem iluzorních představ, ale je plný moudrosti a odtažitosti a poukazuje k osvícení. Přiveďte ho sem a zbavíme ho jeho zoufalství. VÁLMÍKI pravil: Nato král pobídl komořího, aby Rámu přivedl mezi dvořany.

Ráma se mezitím na setkání s otcem připravil. Už zdálky pozdravil otce i všechny mudrce a ti viděli, že v jeho ještě mladé tváři se odráží klid a mír zralosti. Ráma se poklonil otci k nohám a ten ho objal, zvedl ze země a řekl mu: „Co tě činí tak smutným, můj synu? Smutek je otevřenou branou pro strasti a soužení“ Mudrci Vasištha a Višvámitra vyjádřili svůj souhlas se slovy krále a pak mudrc Višvámitra vyzval Rámu, aby promluvil.

RÁMA řekl: Svatý muži, odpovím na položenou otázku co možná nejlépe. Vyrůstal jsem šťastně v otcově příbytku a učili mě uznávaní učitelé. Nedávno jsem vykonal pouť a během té doby mě ovládlo takové nastavení mysli, jež mi vzalo všechnu naději v tento svět. Mé srdce se začalo dotazovat na to, co lidé nazývají štěstím a zda jej lze nalézt v neustále se měnících objektech tohoto světa. Všechny bytosti se rodí jen proto, aby zemřely, a umírají jen proto, aby se zrodily. Nenalézám smysl v pomíjivých věcech, jež jsou jen zdrojem utrpení a hříchu. Ti, kteří spolu nemají nic společného, se potkávají a mysl mezi nimi vytváří vzájemný vztah. Všechno ve světě závisí na mysli a mentálním přístupu jedince. Při bližším zkoumání se však sama mysl jeví jako neskutečná! Ale jsme jí očarováni. Zdá se, jako bychom se v poušti hnali za fatou morgánou v touze uhasit svou žízeň.

Nejsme sice otroky, v poutech přivedení ke svému pánovi, ale přesto žijeme život v otroctví a postrádáme svobodu a volnost. Nevědomi si Pravdy bloudíme bez cíle v hlubokém lese zvaném život. Co je to svět? Co se rodí, roste a umírá? Jak toto utrpení dojde svého konce? Mé srdce krvácí žalem a slzy neroním jen proto, abych nermoutil své přátele.

Text v PDF