Hovory s mámou 4/7 Dokumentaristka Helena Třeštíková v rozhovoru s dcerou Hanou vypráví o euforii devadesátých let, postupném vystřízlivění i nejstrašnějším natáčení

„Byla to doba plná euforie,“ popisuje dokumentaristka Helena Třeštíková své pocity po listopadu 1989, kdy mohli filmaři svobodně volit, o jakých tématech chtějí točit. Zároveň se ovšem také s nástupem tržního kapitalismu měnilo financování filmové tvorby. Symbolickým mezníkem v tomto ohledu bylo spuštění první soukromé televize před třiceti lety: „Před revolucí jsme jako dokumentaristé měli pocit, že jsme ovlivnění ideologii a máme omezené působení. Pak vedle veřejnoprávní televize začaly vznikat soukromé televize, které měly ohromný vliv. A to, co nastoupilo, bylo na hony vzdálené tomu, co my jsme chtěli dělat. Do jisté míry se zhroutila iluze, že teď je svoboda a stačí mít dobrý nápad. Přišel tržní kapitalismus a bylo jasné, že je třeba sehnat i nějaké finance a není to tak jednoduché," popisuje dokumentaristka. Co se dělo kolem vzniku televize NOVA? Jak autorka v porevolučních podmínkách dokázala pokračovat v časosběrných snímcích? Jak se stalo, že protagonista jejího filmu (René) vykradl byt? A jak vzpomíná na natáčení s Lídou Baarovou nebo Rivou Krieglovou a zprácování témat z historie 20. století?  Nejen o tom mluví dokumentaristka Helena Třeštíková v rozhovoru s dcerou Hanou Třeštíkovou.