Psychické nemoci mají zvláštní pozici. Na jednu stranu jimi lidé lehkomyslně hází, tenhle je depkař, tamten schízuje, tihle mají OCD a ostatní jsou blázni - a ani si neuvědomují, co vlastně říkají. Zároveň se ale psychických nemocí a nemocných neskutečně bojí a straní. A k tomu všemu většina lidí o psychických nemocích skoro nic neví; nerozlišují, jestli je někdo dekompenzovaný schizofrenik, oligofrenik, nebo jestli má depresi, všechno pro ně spadá do škatulky "psychiatrické problémy" a jsou schopni se k člověku s depresí chovat, jako by měl bludy...

Přidejte si k tomu neuvěřitelné množství mýtů, nesmyslů a "lidových moudrostí", atmosféru stigmatizace psychických nemocí a zároveň pohrdání "bláznama", a máte přesný obraz společnosti, kde lidé s psychickými nemocemi trpí víc, než by museli: bojí se vyhledat léčbu a často se oprávněně bojí, že léčba na nich nechá vypálený cejch: "Je to blázen!"